Starší muž a mladá žena? V pohodě. Starší žena a mladý muž? Tabu!

Moje máma mně a bratrovi vždycky říká, že je jí jedno, jestli si domů přivedeme holku nebo kluka, černošku nebo asiatku, ale že by pro ni asi bylo těžké, kdybychom měli vztah se ženou v jejím věku. (Klídek mami, nic takového se neděje, jde mi o princip.)

Když starší muž chodí s výrazně mladší dívkou, je to v pohodě, dokonce se objeví pobavené úsměvy. Jakmile se ale starší žena objeví po boku mladšího muže, začíná koloběh šepotu a pomluv o „zajíčcích“. Já v tom přitom nevidím žádný rozdíl.

Že by za to mohly tradiční role muže jako ochránce a ženy jako slabší bytosti? Kdepak, když v 60. letech Nabokov vydal Lolitu, svět byl pohoršen. Šokující! Nechutné! Od té doby jsme si na páry, kde je muž výrazně starší než žena, zvykli.

Horší to je naopak. Bulvár nikdy neopomene zdůraznit, když si starší herečka najde „kolouška“.

V USA loni vyšla kniha Tampa od Alissy Nutting, která popisuje románek mezi šestadvacetiletou učitelkou a čtrnáctiletým studentem (vyšel o ní teď taky článek tady na iDnes). A všechny feministky se mohly zbláznit: román prý ukazuje ženy v ponižujícím světle jako sexem posedlé stvůry a tak dále. Ženský spolek z Bostonu dokonce vyhlásil bojkot knihy (což samozřejmě přispělo k tomu, že se o knize začalo mluvit ještě víc).

Zrovna od feministek bych čekal, že budou za knihu rády. Zobrazuje koneckonců ženy v roli, v níž obvykle vidíme muže. A pravdou je, že na mužské oběti sexuálního útoku se pohlíži pořád jinak než na znásilněné ženy.

Jenže dnešním feministkám už dávno nejde o rovnost pohlaví. Dnešní feministky povyšují ženy nad muže, dělají ze sebe dokonalé a bezchybné bytosti. A obraz ženy (ba dokonce učitelky), která by sváděla mladého chlapce (svého studenta), tuto image dokonalosti narušuje.

A to máme prosím pěkně 21. století. Dobu, kdy většinu lidí rozhodí prohra jejich oblíbeného fotbalového týmu víc než urážka Ježíše, v kinech je největším tahákem Nymfomanka a žebříčku bestsellerů vévodí trilogie knih o sadomasochistických radovánkách.

O České republice se říká, že je poměrně liberální zemí. Máme šanci to pozorovat naživo. Tampa v českém překladu vyšla nedávno v nakladatelství Odeon (které bouřilo klidné literární vody už za první republiky), tak uvidíme. Ozvou se feministky, strážci morálky, Jihočeské matky? Nebo jsme my, Češi, natolik liberální, že už žádné tabu neznáme?