Terapie láskou: když film zavraždí skvělou knihu…

Česká (a nejen česká) kina a média teď okupuje na pár Oscarů nominovaný film Terapie láskou (v originále Silver Linings Playbook). Škoda, že se tolik nemluví o knize, podle které snímek vznikl. Je totiž mnohem lepší. 

Tedy film jsem viděl a žádná katastrofa to není, ale nominaci na nejlepší film si podle mě nezaslouží. Hrají tam Bradley Cooper – nejvíc sexy muž podle časopisu People – a Jennifer Lawrence, kterou zase vyhlásil nejvíc sexy herečkou pánský časopis GQ. Oproti knize však film postrádá hloubku, niternější pohled na postavy a jisté forrestgumpovské kouzlo.

S Forrestem Gumpem (ten taky vznikl podle knihy, mimochodem) má kniha společného psychicky labilního a „jednoduššího“ hlavního hrdinu Patricka. Ten se po letech vrací z psychiatrické léčebny domů, na typické americké předměstí a zjišťuje, že nerozumí lidem a světu kolem sebe. A aby zabránil záchvatům nekontrolovatelného vzteku a zlosti, tak cvičí. Seznámí se s pohlednou dívkou Tiffany, která také trpí duševními problémy a tráví víc času u svého terapeuta než u vlastní rodiny.

A tito dva vyvrhelové společnosti spolu začnou chodit běhat. Nejprve mlčky. Pak zajdou na netradiční večeři. Během řeči zjistí, že mají mnoho společného. Pat se chce Tiffany zbavit, jelikož pořád věří, že se k němu vrátí jeho manželka. Má o dívce zajímavý rozhovor se svým terapeutem…

„No, problém je v tom – a říkám to vážně nerad -, že mi Tiffany přijde trochu nemravná.“

„Jak to myslíš?“ zeptá se Cliff.

„No, že je tak trochu děvka.“

Cliff si poposedne o kousek blíž. Tváří se překvapeně a znepokojeně, což na oplátku znepokojí zase mě. „Jak jsi k tomuhle závěru dospěl? Vyzývavě se obléká?“

„Ne. O tom už jsem mluvil. Oblečená byla hezky. Ale jakmile jsme dojedli zákusek, vyzvala mě, ať ji doprovodím domů.“

„Co je na tom špatného?“

„Nic. Jenže před jejich domem mi pak nabídla, že s ní můžu mít pohlavní styk, a zdaleka to neřekla takhle slušně.“

Mezitím, co to mezi ním a „bláznivou děvkou“ jiskří, se hlavní hrdina snaží začlenit do společnosti – účastní se běžného rodinného života, chodí na zápasy amerického fotbalu, tančí a hodně čte. Jeho bývalá manželka učila literaturu a on teď čte všechno od Velkého Gatsbyho po Hemingwaye, aby jí dokázal, že je intelektuálně na stejné výši. Při čtení knih si často zoufá nad nedostatkem happy endů v americké literatuře.

„Jako by život nebyl depresivní sám o sobě,“ říká si Pat poté, co z okna vyhodí knihu se špatným koncem. Myslí si, že realita je dost drsná sama o sobě, tak proč to ještě zdůrazňovat. On sám navzdory všemu zlému, co ho potkalo, nepřestává věřit, že jeho život skončí happy endem.

A co myslíte? Povede se mu to?

Ať už se vám film líbil nebo jste ho ani neviděli, věřím, že kniha vás dostane. Stejně jako mě.