Tlusté čtení na dlouhé (pod)zimní večery

Podzim kromě hromad pestrobarevného listí, tajuplné mlhy a deštivého počasí přináší taky dlouhé večery. Večery, kdy by se člověk ze všeho nejraději pohodlně uvelebil v koženém křesle se skleničkou nějakého dobrého pití a s dobrou knihou. Že nevíte, co číst? Zkuste některý z mých tipů (nebo všechny).

Připravil jsem si pro vás tři knihy, které jsem četl v poslední době a které se mi moc líbily. Všechny mají společné to, že jsou poměrně tlusté, takže vás dlouhé podzimní večery rozhodně nezaskočí!

Já, poutník (Terry Hayes)

Výborně napsaný špionážní thriller, který se odehrává v USA, Turecku, na Blízkém východě… No prostě všude po světě. Poutník je elitní agent, který pronásleduje „Saracéna“, islamistického teroristu s plánem na zničení Západu pomocí nebezpečného viru.

Pokud máte rádi knihy Fredericka Forsytha, Toma Clancyho nebo Roberta Ludluma, je to jasná volba. Ale připravte se na to, že ač kniha tyto zmíněné autory připomíná zápletkou, provedením je úplně jiná.

Perfektní jazyk, který připomíná cynické detektivy z černobílých filmů noir, promyšlené zvraty, téměř až filmové popisy… Tahle kniha je vážně lahůdka. 760 stran jsem přelouskal během týdne.

Atlasova vzpoura (Ayn Randová)

Konečně jsme se dočkali! Ačkoliv tenhle filozofický román v USA vyšel už v roce 1957, český překlad se dostal na pulty knihkupectví až letos v říjnu. Jak to?

V tvrdých 50. letech totiž bylo nemyslitelné, aby v socialistickém Československu vyšla kniha, která hlásá individualismus, oslavuje kapitalismus a brojí proti znárodňování, přerozdělování a přebujelé byrokracii.

Kritici Ayn Randové dodnes tvrdí, že Atlasova vzpoura je „buržoazní“ propaganda a vymývá mozky. Podle mého je ta kniha i po pětapadesáti letech pořád aktuální. Z literárního hlediska jde o hodně těžkou knihu (z hmotnostního hlediska taky!), připravte se i na několikastránkové odstavce textu. Odměnou vám ale může být příběh s nadčasovým poselstvím o tom, kam až může dojít společnost, v níž se ujala myšlenka, že úspěšné lidi je třeba co nejvíc omezit.

Miloš Havel – český filmový magnát (Krystyna Wanatowiczová)

550stránková biografie muže, jemuž vděčíme za většinu prvorepublikových filmů, vyšla už před pár lety, ale já se k ní dostal až teď.

Mapuje život dědečka Václava Havla od narození přes období největších úspěchů až po pád po druhé světové válce, kdy byl trnem v oku komunistům. Stejně jako většina úspěšných lidí i on po Únoru 48 přišel o všechno, ale nehodlal se jen tak vzdát. Plánoval filmové podnikání v Československu, po dlouhém vězení zkusil točit filmy v Německu, ale nakonec si otevřel restauraci a pak květinářství.

Kniha se čte velice dobře, fanoušci starých filmů a první republiky v ní najdou spoustu dobových zajímavostí, pikantností i faktů.

A jakou knihu máte na dlouhé (pod)zimní večery připravenou vy?